Srpen 2014

Skautský tábor 2014

19. srpna 2014 v 15:46 | Elis |  Eli's diary
Sama tomu nemůžu uvěřit, ale po měsíci jsem konečně doma a snad poprvé můžu říct, že na psaní tohoto článku se strašně moc těším! Takže ahoj :)
Je to až neuvěřitelné, jak se moje prázdniny vyvíjí a kolik se toho za tu dobu, co jsem tu byla naposled událo. Ale půjdeme postupně a prvně bych vám chtěla napsat o táboře, protože je to nejstarší akce a já nechci na nic zapomenou. Dále pak chci napsat ještě jeden článek o akci, a pak jsou na řadě už jen deníčky :)
Tenhle tábor byl pro mě za tu dobu co chodím do skauta ten nejlepší. Byli tam úžasní lidi a konečně taky dojela moje BFF, se kterou jsem se dlouho neviděla, protože jezdila na brigády do Amsterdamu, nebo si vždycky našla nějakou trapnou výmluvu :D a vůbec tam byli úplně neskutečně fajn lidi, a jak se říká, akce jsou hlavně o lidech. Zase jsem po dlouhé době dělala šílené věci, například jsme měli dvoudenní výlet ke skalám. Nejenom, že cesta tam byla naprosto odporná, 35 kilometrů do kopce s težkou krosnou na zádech není žádná sranda, každopádně žádná sranda nebyla ani to, když mě pak nutili na ty skály vylézt :D Řeknu vám lidi, že tyto prázdniny se neskutečně překonávám, budu vám o tom psát i v dalším článku. Takže když jsem na vrcholku té skály brečela ( težko říct, jestli štěstím a nebo strachem :D ) a dívala se dolů ( což nebyl zrovna fajn nápad ) a nechápala jsem jak jsem se tam nahoře ocitla :D cesta dolů byla ještě horší a pak jsem byla neskutečně ráda za pevnou půdu pod nohama... ještě, že jsem měla tak úžasného jističe! :3♥ A asi se mi to i líbilo protože jsem se vydala na další skálu a o pár dnů později na skálu další :D Takže tady máme živoucí důkaz, že i když na něco nemáte, tak stačí chtít a půjde všechno! :D Na zpáteční cestě jsme už trochu znavení děsili kolemjdoucí lidi, když nás vedoucí nutili dělat takové debilní věci, jako tancovat Danza Kuduro, chodit po zpátku, hrát sprostý slovní fotbal a podobně. Takže do tábora jsem došla v tričku vedoucího a zpívala si " Já bych si koupil myši..... a co bych s těma myšmamama dělal? " Zjistila jsem, že ve skautě jsou vážně ti nejlepší lidi, zvláště v tom našem. Protože ví, kde končí jedna hranice a začíná další :DDDD Těch 12 dnů bylo naprosto úžasných, jen mě mrzelo, že jsem musela odjíždět dřív. No a teď už jsou na řadě fotky, udělávám tak trochu letem světem jak to tam asi vypadalo, od začátku do konce :D Takže se připravte na pořádnou nálož fotek :D


Jelikož se nám ten tábor bohužel nepostaví sám, musíme dělat všechno sami :D Chlapi dělají kuchyň a sprchy a na nás nechávají takovou práci, jako hrabání sena na louce, kde máme potom později postavené stany


This ain't love, it's clear to see, but darling stay with me..

6. srpna 2014 v 13:53 | Violet |  Violet's diary


Ahojté:)

V poslední době mě už vážně začíná všechno štvát. Myslím, že každý známe takové to období, kdy sme šťastní a všechno se nám daří a jednoduše je všechno tak, jak má být. A pak stačí jenom jediný okamžik, jedna sekunda, jedno slovo, jeden blbý den, aby se všechno správné zničilo a stalo se noční můrou. Tak nějak bych totiž popsala poslední týdny...vždycyk všechno vypadá hrozně fajn a zničeho nic se všechno pokazí. Už mě to vážně nebaví za poslední dobu se toho hrozně moc událo. Nejradši bych se odstěhovala a začala uplně nanovo. Mám pocit, že mě prostě není souzeno být dlouhodobě šťastná. Taky jsem asi prokletá co se týká chlapů v mém životě :D . No řekněmě že můj taťka není 100% a kluci o těch se ani radši nebavím. Nebo to je jedna obrovská nekončící story. Asi je mi opravdu lépe, když jsem sama, jenomže já sem takový ten typ, co potřebuje trochu vědět, že tu pro sebe někoho má, že je tu někdo komu na mě záleží, a taky je tu problém, že když se do někoho zamiluju, těžko se odmiluju. Je mi blbé třeba pak flirtovat s někým jiným, mám z toho hrozný pocit, jak kdybych toho dotyčného podváděla nebo co:D. Prostě mometnálně absolutně nevím co se sebou mám dělat. Poslední týdny to bylo jenom ležení a koukání na sex ve městě, naprosté odloučení od diety a cvičení, vlastně už ani nemám chuť cokoliv dělat, nejradši bych byla jenom doma a koukala na seriály a filym až do noci.
Jediné co mi teď zlepšilo náladu bylo v pondělí, kdy sme jeli s Terkou do kina, na 22 jump street. To můžu jenom doporučit protože sem se smála od začátku do konce a měla z toho uplně super náladu. Nehledě na to, že nás před kinem zastavil chlápek, který nám dal nějakou slevu, že sme platili jenom jedna:D. Brala sem to jako štěstí ze čtyřlístku, který sem našla den předtím, když sem se na kole vydala navštívit babičku.
Dneska mě čeká výlet ke spolužačce, sice moje momentální krize mi nedovoluje se tam nějak extra těšit, ale rozhodně jedu, abych se třeba nějak případně odreagovala, určitě mi to trochu zvedne náladu:).
No vážně, asi to udělám tak, že od teď, až vyřeším všechny problémy a zahrabe se všechno pod pomyslný koberec, přestanu všechno řešit. Myslím, že pak mi bude lépe, teď mám totiž v sobě hroznou tíhu, kdy vím hrozně moc věcí, které dokážá ovlivnit spousty věcí, ale i přes to že někoho máte rádi,tak to v sobě dusíte. Toho se ptořebuju zbavit a hned jak všechno vyřeším tak doufám, že ze mě všechno spadne. Jediná tíha pak bude blížící se škola. Je to nehorázné jak všechno strašně rychle uteklo, za chvilku tu budou Vánoce, už teď přemýšlím co komu koupím:DD. Ježiši né, tyhle myšlenky radši rychle zahrabu do nějaké krabice v mé hlavě a zahodím hodně daleko:D.

seriál plný moudrosti:')

DOUFÁME ŽE PŘÍJDETE ZAS :)